9 VĚCÍ

9 věcí, které mě zaujaly v září

Pobavilo, potěšilo, poučilo, posunulo

#1 Volební kampaně baví i v letošních komunálních volbách. Uplácení občanů růžemi, balonky i koblihami s „volební náplní“, což je jakýmsi velmi sugestivním způsobem odpudivé. Nevím, zda mám chuť konzumovat ten manipulativní obsah ještě v podobě marmelády. Svůj díl údivu si podle mě vysloužil také hudební klip Praha Sobě. A kdo rád trochu analýz, ten zajímavou přehlídku volebního marketingu najde v tomto rozhovoru.

#2 Návrh směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, který v září schválil Evropský parlament. Nejvíce se mluví o článcích 11 a 13; první se zabývá vybíráním licenčních poplatků za snippets (úryvky textu, na Google vyhledávači ty dvě větičky z článku pod nadpisem), druhý dává internetovým platformám povinnost řešit, zda obsah, který nahrávají uživatelé, neporušuje autorská práva. Podle odborníků jde o nešťastně realizovanou snahu řešit problémy s internetovým pirátstvím, které poškodí převážně malé a střední uživatele, blogy a stránky. Co na tom trápí mě je, že vstupujeme do období nezbytných regulací internetu, které ale formulují lidé, co mu podle mě rozumí způsobem, jakým vnímají i tradiční média. Generace úředníků, kteří nejsou digital natives, ale kteří i tak podnikají v oblasti onlinu zásadní kroky, které ovlivní hodně věcí.

#3 Seriály: báječně podzimní Castle Rock a mrazivý Příběh služebnice na HBO. Premiéra druhé řady Handmaid’s Tale sice proběhla už na jaře, ale kdo neviděl, ať se podívá – zcela zásadní a velmi aktuální seriál o tom, jak snadno se může demokratická společnost změnit v diktaturu.

#4 Kazmovo nové video spojené s kampaní 1/10 a s písní, která se vyjadřuje proti nenávisti na internetu. I když mě Kazma baví a produkci, jako on tu snad nikdo jiný neumí, jeho poslední kousek nepůsobil moc věrohodně. Záměr skvělý, provedení dechberoucí, nepříliš férové zapojení Leoše Mareše nic moc a celkové vyznění vlastně rozpačité. Poselství kampaně je ale dobré, ať už k němu vedlo cokoliv, takže to si pozornost zaslouží.

#5 Pobavila mě reklama na Volkswagen a reklama na vydavatelství Lindeni. Co také neuniká mojí pozornosti jsou reklamy na Zonky, které jako by nedržely žádný ucelený koncept kromě toho, že obsahují zebru, a to ještě navíc pokaždé jinou – plyšovou, kreslenou, živou. Jako by Zonky ve svém cílení tak nějak tápal.

#6 Zaujal mě odliv zájmu pryč z Facebooku. To, že mnozí Youtubeři na Facebooku už nejsou aktivní, je zřejmé už tak dva roky, ale nyní začíná opadat zájem i u běžných uživatelů. Vadí jim příliš mnoho reklam, nenávistné komentáře a diskuze i „přenázorovanost“ jejich newsfeedů. Podle mého malého průzkumu lidé zůstávají na FB kvůli dlouhé historii, kterou na něm mají (fotografie, videa, vzpomínky) a také kvůli sledování některých zájmových skupin, sami jsou ale aktivní o dost méně, než v předchozích letech.

#7 Záznam z koncertu Pink Floyd The Wall z let 2010 až 2013, který běžel v září na ČT Art. Stále silné, aktuální, děsivé a obdivuhodné dílo.

#8  Výstava prací Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně. Zajímavá pro mě byla hlavně v jednom momentu – žádný z Kupkových obrazů bych nechtěla mít na zdi, přesto mě jejich síla vnitřně rozvibrovala na několik dní. Autorova poctivá, upřímná snaha nahlédnout ve svých obrazech pod povrch věcí, je ve výstavních sálech až hmatatelná.

#9 „Značky už nemohou zůstávat apolitické. Neznamená to, že by měly být pravicové, či levicové, ale k určitým společenským tématům, které jsou zásadní pro jejich spotřebitele, musí zaujmout jasné stanovisko. Pokud totiž budou u daného problému mlčet, budou vnímány jako spoluviník,“ říká Sean Pillot de Chenecey, který v září vystoupil na konferenci Brand Management. Doba přináší tlak na to „mít názor“ a zařadit se. Konec apolitičnosti značek s sebou ponese jeden efekt: každá akce vzbudí protireakci a jestli se nyní budou do ovlivňování veřejného mínění zapojovat i obrovské komerční společnosti, hra zase trochu změní pravidla. Ve zjednodušeném jazyce veřejného prostoru se diskuze obvykle rozdělí do dvou absolutně opačných polarit, černá nebo bílá, pravda nebo lež. Uvažování v jednoduchých kategoriích a heslech, redukce problémů na hashtagy jako #blacklivesmatter, práce s emocemi, to vše jsou faktory, které budou mít vliv na naše vnímání, aniž bychom si to uvědomovali. Svět se pohybuje svým vlastním tempem a směrem a nikdo nad tím nemáme kontrolu, kontrolujme tedy alespoň svou participaci na tom celém. Ve zkratce – pozor na vše, co přijímáme do svého vědomí, hlavně na reklamy, písně z produkce music industry, články a zprávy. Naprostá většina obsahu má s námi totiž nějaký záměr; abychom něco koupili, někoho zvolili, abychom byli ovlivněni tak, jak je zrovna třeba.

 

Jestli vám článek pomohl, pošlete ho dál. Třeba pomůže i někomu dalšímu.
  •  
  •  
  •   
  •  
  •  
  •  
  • 4
    Shares