9 věcí, které mě zaujaly v srpnu | 2018

30. 08. 2018 | 0 comments

Pobavilo, potěšilo, poučilo, posunulo.

#1 Kampaň Converse Rated One Star. Pobavilo mě, jak naprosto přesně komunikuje se svou cílovou skupinou – s digital natives, kterým v krvi koluje ironie. Ve světe orientovaném na výkon a vysoký rating – ať už u recenze vysavače, nebo počtu likes pod příspěvkem – je tohle jednohvězdičkové hodnocení vtipným distancem, který podle mě musí při podpoře značky fungovat.

#2 První československé Vogue mě zaujalo myšlenkou, konceptem a snahou tak trochu povznést společenskou náladu. Opačná strana mince – nějak moc #metoo rétoriky. Harper’s Bazaar po 17 letech poprvé s jinou šéfredaktorkou působí příjemně a sofistikovaně. Vlastně tak, jak působil doteď.

#3 Bubeník a princezna. Nerozumím! Jsem opravdu zvědavá, co se z toho vyklube, zatím na to nemám vůbec žádný názor. Rozhovor s tvůrci v Refresheru mi ale přišel jako nekonzistentní, zmatený a postavený na naučených poučkách z příruček.

#4 Detroit: Become Human sice vyšlo už v květnu, ale já hraju až teď. Kdo nezná, jde o hru pro Playstation, která se zabývá tematikou umělé inteligence a jejích etických otázek. Hra vyniká nebývale rozvětveným stromem příběhu s vysokým počtem možných konců, a nutí hráče řešit morálně nejednoznačné otázky během reálných životních situací. Na vlastní kůži si tak můžete vyzkoušet vlastní reakce na zcela neznámém poli – na poli práv androidů, pracovních robotů, kterým se probudilo vědomí. Paralely s mnoha bolestivými  kapitolami historie jsou zcela zjevné a děsivě reálné. Myslím, že je načase, aby se hry přestaly brát jako záležitost podvyživených sklepních asociálů, a začaly být vnímány jako umělecká díla, která jsou stejně relevantní, jako knihy – množstvím významů zákonitě mělčí, knihu nejspíš nelze překonat, intenzitou prožitku naopak silnější. Tak co, přiznáte v budoucnosti svému androidímu sluhovi lidská práva?

#5 Nová deska kapely The Voidz (Julian Casablancas, zpěvák The Strokes) s názvem Virtue. Mám ráda Casablancův hlas, ale to je pro mě tak vše, co tohle album nabízí. Škoda.

#6 Woody Allen má problém získat finance na svůj nový film. Producenti i herci od něj dávají ruce pryč kvůli podezření ze sexuálního obtěžování jeho adoptivní dcery. Nechci soudit, nic o tom nevím. Děsí mě ale ta presumpce viny.

#7 Rozhovor o tragédii na jezeře Lhota s redaktorkou Respektu Ivanou Svobodovou. Jako by se nasvítil reflektor na jeden z největších problémů současnosti: špatné nakládání s informacemi. Díky práci Ivany Svobodové, která celou událost důkladně zmapovala, si lze lépe představit proces, jak vznikají a jak se šíří dezinformace, fake news a emočně zabarvené zprávy nereflektující realitu podle pravdy, ale podle předsudků. To, jak většina médií o utopení chlapců informovala, bylo bulvární a manipulativní, ať už záměrně, nebo z nedůslednosti, a vytvořilo obraz rasistické společnosti, která nepomůže se záchranou nebílých dětí. Jestli je někdo, nebo něco, co může za stav, jaký teď na západě panuje, jsou to právě média zaměřená na clickbait místo na co nejpoctivější interpretaci událostí, a veřejnost, která s touhle novou strukturou neumí nakládat.

#8 Matt Groening a jeho nový seriál Disenchantment na Netflixu. Bavil mě stejně, jako poslední epizody Simpsonových. A to bohužel není dobré hodnocení.

#9 Alex Jones, tvář konspiračního projektu Infowars, dostal ban od Youtube a Facebooku v rámci boje proti fake news, které jsou velkým problémem sociálních sítí. Nyní nemůže tyto platformy využívat k šíření svého obsahu. V Čechách zase Facebook smazal skupinu Naštvané matky. Přichází období, kdy začínáme zvažovat negativní vliv internetu a sociálních sítí na společnost. Doba postinternetová bude možná po dlouhém období postmoderní relativizace volat po návratu pevnějších hodnot; ono „Může to být jakkoliv, kdo ví, kde je pravda.“ se začíná vnímat jako nebezpečný nástroj manipulace. Už není demokratickým ideálem, osvobozením člověka od zkostnatělých společenských pravidel, kterým bylo dříve. Nutná výbava pro tuhle dobu? Obezřetnost. Klidná a racionální mysl. Opatrnost na emoce ve veřejném prostoru, které jsou provázky loutkaře, protože se jimi dá nejlépe ovládat veřejné mínění. Abychom, až se jednou vnoučci zeptají, jak jsme prožívali informační revoluci mohli říct, že pevně a důstojně.

 

— zveřejněno ve čtvrtek 30. 8. 2018 | napsala Karla
DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY #9 VĚCÍ:

 „Sdílení informací zlepšuje kulturu podnikání. Přispějte do prostoru svou zkušeností nebo názorem, který pomůže ostatním. Sharing is caring.“

0 Comments

nové komentáře

💌

newsletter

nový článek vždy do schránky, inspirace pro život na volné noze a tipy, které dávám jen klientům 🤫

Odesílám vždy ve čtvrtek. Někdy každý týden, někdy obtýden.