ilustrace a kresba

Na zakázku kreslím jen málokdy, není to mé zaměření. Když už kreslím na zakázku, dělám pouze autorskou tvorbu.

Jsi bytost rozkročená mezi dvěma světy; mezi s

Jsi bytost rozkročená mezi dvěma světy; mezi světem ticha bytí u zdroje, a světem lomozu ozubených kol.

Ve světě ticha jsi doma, ale svět ozubených kol tě za neustávajícího hučení vtahuje jako do výlevky. Zvířené iluze se na tebe lepí v nahodilosti,s jakou zrovna letí okolo, smetí, co se přichytí podle toho, kudy zrovna fouká, koho zrovna potkáš,a to tě formuje, až se zkroutíš do tvaru, co v systému nejlíp přežívá,a generuješ další iluze.

Říkali ti, ať přestaneš snít, toulat se duchem, že svět ozubených kol je jediné místo,které je reálné,a když mu nedáš přednost, nikdy se nevdáš, nikdy neuživíš rodinu.

A tak se přizpůsobuješ a stáváš se dalším ozubeným kolečkem fungujícím v neúprosných cyklech nehledě na světlo a tmu. Stoupáš v žebříčku, byznys je nastaven tak,že tě nutí upřednostnit profit nad laskavostí, protože je to území dravců a boje, pokud se necháš, sežerou tě, rozeberou, vezmou si co chtějí a nic nevrátí.To tě vysává,vysycháš a stáváš se cyničtější, míň a míň přístupný zázrakům.

Zvykneš si uvažovat o naplnění jako o něčem materiálním, takže dáš svět ozubených kol na první místo, a jen když zbyde čas, dopřeješ si chvíli u zdroje, u toho, co tě těší. Kéž by to trvalo navždy, ale to přeci nejde ne? To je iluze,ne realita.

Ale co když je svět, kam patříš, svět kde laskavost vítězí nad profitem, na prvním místě? Co když zjistíš, že když nevěříš iluzím,co se na tebe přilepily a ovlivňují tvůj směr, iluzím o tom, co si máš a nemáš nechat líbit,co jde a nejde, a co je úspěch a co není,tak jsi svobodnější a možná najednou nepotřebuješ tolik pracovat,aby sis mohl pořídit poslední model čehokoliv?

Co když je život v souladu se sebou, ten, ze kterého tě vytrhávají ti, co uvízli v ozubených kolech, tím který máš vyživovat především,a z činů vycházejících ze života v míru, propisujících se do matérie, se pak formuje nová, požehnaná realita všedního dne, realita, kde ti okolnosti vycházejí vstříc, protože jsou ti šité na míru?

Co když budeš místo pozice neklidu jednat z pozice lásky, jakou realitu vytvoříš?

Buď necháš hmotu aby formovala ducha, nebo ducha, aby formoval hmotu.

Nebudeš první blázen,kdo tohle kouzlo objeví. I když se bojíš,vykroč domů.

Postava z Mass Effectu, jen tak pro radost, pro tr

Postava z Mass Effectu, jen tak pro radost, pro trénink, pro malej tribute tohohle kultu a dechberoucí práce jeho designérů (protože dneska byl N7 Day, kdo ví). Zítra úplněk, takže mi to nemyslí a nenapadá mě vůbec nic, co k tomu napsat. Dítě uspáno až teď, a ještě mě čeká práce k dodělání, takže jdu nalít sklenku červenýho a dodělat resty 👋 Chtěl bys cestovat napříč galaxií a dát si kafe na Citadele, pozemšťane? Nejsi sám, je nás hodně. Cheers 💫🪐🖤

Jen se hlásím, že funguju. Tři měsíce jsem řešila zdraví, už dobrý, ale povím vám, jak mě to donutilo zastavit, sebralo mi to možnost dělat cokoliv (po dvou letech s covidem opravdu stojíš o další tři měsíce domácího vězení, a celý léto v háji), tak jsem v kontrastu k vlastní nehybnosti zřetelně viděla ten neustávající tlak na aktivitu, výkon, neustálej pohyb vpřed.

Všechno ti vnucuje pocit, že ti svět utíká, když ty se nehýbeš. Že se musíš zlepšit, mít drive a chtít víc, žít naplno, maximálně využít svůj potenciál, že můžeš být bohatší, spokojenější, víc se bavit; tolik lidí už to přeci dokázalo, ty můžeš taky, chceme pro tebe to nejlepší!

Nemůžu utíkat jako ostatní, tak hledím na krajinu okolo sebe a ptám se, kam se poděla spokojenost s tím, co už mám?

A vděk za to, co mám?

Díky, je mi dobře v týhle přítomnosti, nemusím se stát ředitelem pobočky, nebo social media celebritou (protože každý přeci může), abych si nepřišel jako looser, vysvětlíš projistotu, to aby věděli, že to je volba, ne neschopnost.

Jestli miluješ co děláš, a pár takových je, dobře pro tebe, pokračuj naplno a vpřed dokud to půjde, já taky umřu za to, čemu věřím. Ale aby mě pořád motivovali k výkonu pro výkon, protože jiný návody na štěstí nabídnout neumí - díky, ale další motivační diář už si nekoupím.

Nevím, kde chci být za pár let, nikdy jsem to nevěděla, a i přesto mám všechno, co jsem chtěla, od chlapa s modrýma očima, po pocit, že to má smysl, že já dávám smysl - to říkám abych za sebe doložila, že život funguje i bez nonstop úprku za něčím lepším (netlač řeku, teče sama?).

Odděl zrno od plev, poznej, kdy je práce na sobě potřeba, a kdy je čas spočinout na místě s důvěrou v to, co přijde dál. To není neaktivita, to je umění.

Děkuju Ani a Martine, že jsem vám mohla nakresl

Děkuju Ani a Martine, že jsem vám mohla nakreslit svatební pozvánku 🖤 A děkuju, že ji teď můžu zveřejnit. Nikdy jsem snad nebyla nervóznější, než když jsem kreslila pro svojí milovanou sestru! V létě ve dvě ráno jsem nad tím seděla a říkala jsem si, vždyť já tu práci vlastně vůbec neumim, já se tak jen tvářim, ale ve skutečnosti je to vždycky jenom náhoda, když se mi něco povede... well, imposter syndrom jak má být. A přátelé, na třpytivej papír jsme ji natiskli, to byla radost 🦄 Takže taky kousek práce k ukázání, abyste nemysleli, že tu pořád jen blouzním o svých myšlenkách - občas taky něco užitečnýho udělám. Tak když tak volný termíny na práci od ledna 2023. Díky!

Špatný rozměry, špatný úhly, nejsi dost foto

Špatný rozměry, špatný úhly, nejsi dost fotogenická? Nesnášíš, když se ti nečekaně zapne přední kamera, a ty si přijdeš jako jedinej člověk, kterej v ní vypadá tak příšerně? Přijde ti, že ostatní jsou v pohodě, cool, maj všechno pod kontrolou, jejich insta vypadaj jak reklamy na úspěch, půlka z nich je v 30 pod 30, jsou mnohem dál než ty, zvládaj snad všechno, vztahy, kariéry, cestování i seberealizaci a ještě u toho skvěle vypadaj, a ty cítíš čím dál větší FOMO, když se na to všechno díváš? Nestíháš, zoufale nestíháš mít všechno tak pořešený, a říkáš si, že jsi asi looser, protože příležitosti jsou přeci všude a když to mohli dokázat oni, proč ne ty?

Tohle nejsi ty, tohle z tebe dělá ta síť, pro ni jsi jen jednotka v systému stojícím na nekonečný potřebě prodávat řešení na problémy, který ti vsugeruje.

Vždycky když se takhle začneš cítit, vzpomeň si, že to byl záměr, dostat tě na tohle místo. Systém ví, že jsi celej život poslouchal/a věci, který tě měly sundat, a chce se na tom napást, na bolesti, na slabých místech.

Vypni to, odejdi a napoj se na svůj Zdroj. Máš ho v sobě, a poznáš ho podle toho, že se v kontaktu s ním cítíš, že to je správně, že ty jsi správně. Jsi s ním třeba když posloucháš hudbu, co miluješ.
Nenech si namluvit, že musíš odškrtat checkboxy, abys za něco stál/a. Není to pravda, protože nejsi produkt z pásu. Jsi mnohem víc.

Nakresleno bez fungujícího prostředníčku 🖕

Ve většině případů vyžaduje život akci a a

Ve většině případů vyžaduje život akci a aktivitu, protože nic se za tebe samo neudělá.

Jsou ale chvíle i období, kdy je něco v přerodu, a tvoje dosavadní způsoby řešení najednou nefungují.

To je okamžik pro důvěru. Pro bdělé vyčkávání. To není pasivita, to je umění.

Nevěř tomu, že všechno je ve tvých rukách. Nevěř tomu, že si všechno musíme odpracovat.

Někdy je třeba nechat věci, ať se dějí. A mezitím dělat ne to, co musíš, ale to, co miluješ.

PS: posílám kresbičku načrtnutou svojí momentálně skoro useless zraněnou pravou rukou. Prostě mě to letos zastavuje a zastavuje. Nebráním se.

Tenhle rok probíhá ve znamení velkých změn a

Tenhle rok probíhá ve znamení velkých změn a proměn, vnitřních i vnějších. V mém okolí není moc lidí, kteří by v průběhu posledních měsíců neprocházeli změnami týkajícími se životního stylu, vztahů, práce, sebepojetí, pojetí světa, závislostí, očekávání, i představ o úspěchu.

V souvislosti s tímhle jsem několikrát narazila na téma propadů do starých vzorců. A tomu chci věnovat dnešní poznámku:

Je důležité uvědomovat si, že propady do starého jsou součást změny. Vstup do nového není chirurgicky přesný předěl, takové to "Od pondělí cvičím.", ale postupný přechod, nesoucí s sebou spoustu postupně slábnoucích vln propadů.

Propad do starého vzorce, ať už další sednutí na lep toxické osobě, objednání mega pizzy při dietě, nebo pocit provinilosti ze sundání masky člověka, co je "vždycky v pohodě" a vyjádření toho, co doopravdy cítíš, se nesmí vnímat jako selhání, kvůli kterému nemá smysl snažit se dál, ale jako vlna, která přináší srovnání mezi starým a novým.

Každá další vlna bývá míň intenzivní, každý propad mělčí, každá cesta zpět na novou úroveň jednodušší. Propady nemusí brát motivaci, mohou ukazovat kontrast mezi tím kam jdeme a tím kde jsme byli. Pokud jsou vnímány takhle, mají potenciál být konstruktivní, místo toho, aby stahovaly zpátky.

Nechovej se k sobě moc tvrdě, příště to uděláš zase o něco líp 🖤

PS: zdravím z letních offline dní, na sítích jsem za prázdniny byla tak třikrát, a mám díky tomu krásně čistou hlavu. Jsem hluboce ponořená do nového záměru, jemu teď věnuji veškerou duševní energii - ano, i mě se týkají všude probíhající změny:) Ať máte srpen krásnej 🌻

Šílený. Nároky. O víkendu jsem si psychicky

Šílený. Nároky.

O víkendu jsem si psychicky odpočinula jako dlouho ne, a v té letní uvolněnosti jsem se najednou dokázala vidět z nadhledu.

A co jsem viděla?

Viděla jsem, že místo toho, abych byla ráda, že jsem zvládla 10 věcí, jsem mrzutá, že jsem jich nestihla 12.

Viděla jsem, že každý můj den je plnění jednoho úkolu a požadavku za druhým, a já si k nim sama přidávám ještě spoustu dalších, aniž bych si toho vůbec všimla.

Viděla jsem, že chci mít všechno splněné na 100 %, i když to zrovna nejde, a že mi můj perfekcionisnus ubírá hodně energie.

Viděla jsem, že si tímhle mindsetem vytvářím prostor pro pocit neustálých selhání, i když v realitě je všechno v pořádku.

Takhle na sebe člověk nakládá nároky a ještě se diví, co mu to je, že je vyčerpaný, když se přeci nic neděje. Co by mu bylo, on sám mu je, a to je často nejhorší, protože to téměř nejde vidět.

Nahlédnout samu sebe v tomhle kontextu byl dar, náhoda, a úleva, proto posílám dál, je mi jasné, že v tomhle mechanismu nejsem lapená sama.

Nevím, jestli ti pomůže si tohle přečíst, ale šance je. Prostě inspirace k takový malý inventuře myšlenek, jestli náhodou těch kritických nemáš na skladě víc, než je potřeba 🖤

Dneska náročný. Nápady jsou, vůle taky, ale n

Dneska náročný. Nápady jsou, vůle taky, ale není klid a není soustředění. Emoce víří, a na vše se dá dívat z tolika úhlů. Existuje jen jeden, pravý úhel pohledu?

Jestli je pro tebe dnes utrpení cokoliv dělat, nedělej nic. Počkej, až si to sedne, až se to usadí, a bude zase vidět. Mezitím se jdi navečer projít, do přírody nebo do města, co je ti bližší, nech věci okolo sebe působit na věci v tobě, a třeba z toho něco samo vznikne; odpověď, nápad, řešení, vize. Není vždycky potřeba něco aktivně dělat. Hlavně za úplňku.

← Grafika Webdesign →