ilustrace a kresba

Na zakázku kreslím jen málokdy, není to mé zaměření. Když už kreslím na zakázku, dělám pouze autorskou tvorbu.

Tenhle rok probíhá ve znamení velkých změn a

Tenhle rok probíhá ve znamení velkých změn a proměn, vnitřních i vnějších. V mém okolí není moc lidí, kteří by v průběhu posledních měsíců neprocházeli změnami týkajícími se životního stylu, vztahů, práce, sebepojetí, pojetí světa, závislostí, očekávání, i představ o úspěchu.

V souvislosti s tímhle jsem několikrát narazila na téma propadů do starých vzorců. A tomu chci věnovat dnešní poznámku:

Je důležité uvědomovat si, že propady do starého jsou součást změny. Vstup do nového není chirurgicky přesný předěl, takové to "Od pondělí cvičím.", ale postupný přechod, nesoucí s sebou spoustu postupně slábnoucích vln propadů.

Propad do starého vzorce, ať už další sednutí na lep toxické osobě, objednání mega pizzy při dietě, nebo pocit provinilosti ze sundání masky člověka, co je "vždycky v pohodě" a vyjádření toho, co doopravdy cítíš, se nesmí vnímat jako selhání, kvůli kterému nemá smysl snažit se dál, ale jako vlna, která přináší srovnání mezi starým a novým.

Každá další vlna bývá míň intenzivní, každý propad mělčí, každá cesta zpět na novou úroveň jednodušší. Propady nemusí brát motivaci, mohou ukazovat kontrast mezi tím kam jdeme a tím kde jsme byli. Pokud jsou vnímány takhle, mají potenciál být konstruktivní, místo toho, aby stahovaly zpátky.

Nechovej se k sobě moc tvrdě, příště to uděláš zase o něco líp 🖤

PS: zdravím z letních offline dní, na sítích jsem za prázdniny byla tak třikrát, a mám díky tomu krásně čistou hlavu. Jsem hluboce ponořená do nového záměru, jemu teď věnuji veškerou duševní energii - ano, i mě se týkají všude probíhající změny:) Ať máte srpen krásnej 🌻

Šílený. Nároky. O víkendu jsem si psychicky

Šílený. Nároky.

O víkendu jsem si psychicky odpočinula jako dlouho ne, a v té letní uvolněnosti jsem se najednou dokázala vidět z nadhledu.

A co jsem viděla?

Viděla jsem, že místo toho, abych byla ráda, že jsem zvládla 10 věcí, jsem mrzutá, že jsem jich nestihla 12.

Viděla jsem, že každý můj den je plnění jednoho úkolu a požadavku za druhým, a já si k nim sama přidávám ještě spoustu dalších, aniž bych si toho vůbec všimla.

Viděla jsem, že chci mít všechno splněné na 100 %, i když to zrovna nejde, a že mi můj perfekcionisnus ubírá hodně energie.

Viděla jsem, že si tímhle mindsetem vytvářím prostor pro pocit neustálých selhání, i když v realitě je všechno v pořádku.

Takhle na sebe člověk nakládá nároky a ještě se diví, co mu to je, že je vyčerpaný, když se přeci nic neděje. Co by mu bylo, on sám mu je, a to je často nejhorší, protože to téměř nejde vidět.

Nahlédnout samu sebe v tomhle kontextu byl dar, náhoda, a úleva, proto posílám dál, je mi jasné, že v tomhle mechanismu nejsem lapená sama.

Nevím, jestli ti pomůže si tohle přečíst, ale šance je. Prostě inspirace k takový malý inventuře myšlenek, jestli náhodou těch kritických nemáš na skladě víc, než je potřeba 🖤

Dneska náročný. Nápady jsou, vůle taky, ale n

Dneska náročný. Nápady jsou, vůle taky, ale není klid a není soustředění. Emoce víří, a na vše se dá dívat z tolika úhlů. Existuje jen jeden, pravý úhel pohledu?

Jestli je pro tebe dnes utrpení cokoliv dělat, nedělej nic. Počkej, až si to sedne, až se to usadí, a bude zase vidět. Mezitím se jdi navečer projít, do přírody nebo do města, co je ti bližší, nech věci okolo sebe působit na věci v tobě, a třeba z toho něco samo vznikne; odpověď, nápad, řešení, vize. Není vždycky potřeba něco aktivně dělat. Hlavně za úplňku.

Narazila jsem na hloupý komentář o pracujícíc

Narazila jsem na hloupý komentář o pracujících matkách, navíc psaný ženou, navíc ve vlákně na LinkedIn plném různých OSVČ a podnikatelů, které se celé neslo v podobném duchu.

Znění komentáře bylo, že pracující ženy na mateřské, které mají zároveň pracující manžely, se nemají co prezentovat jako "busy", protože je přece živí "manža" a bez něj by byly "v háji", protože jejich práci "dotuje".

Takže popořadě:

1) Za prvý jde o toxický narativ, vykreslující ženy jako trophy wifes, které protože nemají při péči o děti do čeho píchnout, utrácí manželovy peníze hrou na podnikání, ale samy by se o sebe postarat nezvládly.

2) Měla by konečně zmizet představa, že ten, kdo v rodině chodí do práce, druhého "dotuje". Péče o rodinu je náročná stejně i víc než full time job, a pokud k tomu matka nebo otec na mateřské pracuje, ať už pro radost, pro seberealizaci, nebo protože musí, tak si nezaslouží zlehčování.

3) Pracující matky by to zvládly i bez manželů. A taky to zvládají. Ale neznamená to, že ty, co manžely mají, nemají nárok být unavené, nebo hrdé na své výkony.

4) Slovo "manža" ze svýho slovníku úplně vynech, nevypadáš při jeho používání tak nad věcí, jak si myslíš.

5) Jestli někoho triggeruje, když někdo sdílí, že stíhá věci, který chce nebo musí i za soustavný péče o dítě/děti, měl by se zamyslet nad tím proč to tak je.

6) Mám za to, že podobné vyjadřování do profesních diskuzí vůbec nepatří. Zaráží mě, že tohle někdo beze studu napíše do komentáře, podepsaný svým brandem. To ukazuje, že na kultuře podnikání je tu stále co vylepšovat.

7) Podnikání se zatím řídí mužskými pravidly, pro ženy (natož ženy s dětmi), je už tak těžké splnit všechny nároky, zvlášť když jim ještě klacky pod nohy hází jiné ženy.

8) Je to prostě "pick me girl" komentář (viz google).

Abych to shrnula, ne že by to byl relevantní komentář nebo relevantní diskuze, ale ty tendence generalizovat, škatulkovat a soudit ženy (nejen) na mateřské (zvládají toho málo, stíhají toho nějak moc, vypadají nespokojeně, vypadají příliš spokojeně, jsou neupravené, jsou nějak moc upravené), stále mají prostor, a je smutné, když k nim přikládá další žena. Tak jsem na to chtěla poukázat.

Připomínka pro mě i pro tebe. Jestli na tohle n

Připomínka pro mě i pro tebe. Jestli na tohle narazíš při mindless scrollování, odejdi. A příště si všimni, kolik toho za stejnej čas stihneš přečíst/poslechnout /napsat/vidět. Jestli scrolluješ záměrně, se zájmem a s radostí, pokračuj. Ale jestli jsi jako já a děláš to automaticky, ze setrvačnosti, ze zvyku, tak odejdi za _________________ (doplň sám/sama --> a klidně do komentářů 🖤).

Tohle se mi delší dobu ozývá v hlavě. Proto

Tohle se mi delší dobu ozývá v hlavě.

Protože se říká, že o sobě pořád musím dávat vědět, aby se na mě nezapomnělo, abych něco vybudovala, abych se posouvala, abych neztratila rychlost.

Jenže já prostě někdy opravdu nemám co říct, a jen poslouchám. Já teď vlastně ani nic nebuduju.

Jsou to pak takové dny, kdy mlčím, prostě mlčím, a pak se to najednou všechno spojí a zas je co vyprávět.

Možná by víc poslouchání ničemu neublížilo 🖤

Tendence být z nepříjemného stavu co nejrychle

Tendence být z nepříjemného stavu co nejrychleji pryč je nejspíš přirozená, ale větší kouzlo způsobí rozhodnutí zůstat v něm a prozkoumat ho. Setrvání umožní porozumění a posun, útěk odložení do fronty nevyřízeného. Aspoň já to tak mám 🧜‍♀️

Najdi 5 rozdílů 🙈 🦭

Najdi 5 rozdílů 🙈 🦭

Na procházku. Potkáš novou perspektivu 🖤

Na procházku. Potkáš novou perspektivu 🖤

← Grafika Webdesign →