Trocha zenové inspirace pro ty, kteří jsou na sebe někdy příliš tvrdí.

Poslední leta jsem hodně pracovala. Byla to směs příležitostí, nějaké síly, co mě hnala kupředu, zvědavosti, kam se posunu, i strachu z odmítání práce, protože na volné noze se vždy řeší „A co když za čtvrt roku žádná nabídka nepřijde?“ Letos, asi i vlivem toho, co za odříkání, dřinu a starosti máme všichni po roce 2022 za sebou, cítím potřebu dát cosi zpět sama sobě. Být na sebe chvíli hodnější.

Je třeba dát si pozor na pocit, který sužuje všechny online aktivní lidi: pocit, že mi něco uteče, když nebudu neustále aktivně NĚCO DĚLAT.

Plány, struktury, režim, hodiny práce, komunikace, zařizování, budování, překonávání překážek i sebe sama – od toho všeho si teď jdu dát pauzu. Jako by nastal bod, kdy je třeba nechat všechno, co bylo, usadit se. Ohlédnout se, poděkovat, odpustit, propustit, nechat zasazené růst a počkat, co se urodí. Pak teprve bude čas zase aktivně pokračovat. Následujících pět bodů za sebou nechávám snad už napořád; děkuji, dostaly jste mě až sem, teď už vás ale nepotřebuji, tak můžete jít.

1. Nebudu dělat hodně věcí najednou

Okruh mých pracovních činností a toho, co pro klienty dělám, se stále víc zužuje. Jinak to nejde, dělat toho příliš mnoho vylučuje kvalitu. Proto už nebudu brát víc práce, než pohodlně zvládnu, a nebudu mít denní to do list plný úkolů. Dřív jsem po sobě chtěla denně 8 velkých pracovních úkolů, dnes jsem to stáhla na čtyři, a to jakékoliv, malé i velké – ono i rozmyslet si, zda mám zájem o poptávku, která mi dorazila do mailu, je vyřešený úkol. Dřív jsem vyvíjela šílené množství energie na to, abych to všechno opravdu odpracovala, dělala jsem v jednom momentu tři věci najednou, a i tak neměla nikdy hotovo. To už dnes dělat nebudu, život nemá být nikdy nekončící plnění úkolů.via GIPHY

2. Nebudu dělat, co je neefektivní

Zvyk dělat i to, co nepřináší takový profit (ať už finanční, ale i jakýkoliv jiný), který byl užitečný v začátcích podnikání, kdy jsem neměla nic a musela vše vytvořit od nuly jen za pomoci své vlastní energie, je čas na prahu nového roku odložit. Dřív jsem (myslím, že správě) chtěla dělat vše možné, abych si to vyzkoušela, naučila se, získala zkušenost, či úlovek do portfolia. Dnes mám představu o svých službách jasnou a vytříbenou, takže dělat kdeco už není efektivní. Pouštím tedy vše co mě nebaví, co mi nejde, co mi nevydělává,

3. Nebudu dělat vše sama

Dospěla jsem do bodu, kdy na všechnu práci sama nestačím. Poslední dobou jsem trávila většinu času jen samou agendou, maily, objednávkami, opravami, schůzkami a komunikací. Na to, co dělám ráda a co umím, zkrátka na ty věci, kvůli kterým jsem se vůbec dala na dráhu freelancingu, jsem už skoro neměla čas. Začala jsem tedy práci delegovat, a fantastickým způsobem se tím osvobodila. Teď mám zpět svůj prostor pro kreativitu, nerušený a neukrajovaný věcmi, které zvládne udělat někdo jiný často lépe a rychleji. A já můžu snít a tvořit!

via GIPHY

4. Nebudu dělat to, co neumím

To souvisí s předchozím bodem. Jsem dobrá na řízení projektů, umím vidět celek, i když ještě neexistuje, umím vymýšlet koncepty a být ve dne v noci kreativní. Je čas dovolit si říct, že to je samo o sobě hodně! Detaily jako data, počty kusů do tisku, nebo stejná úprava na druhé jazykové verzi webu, jakou jsem provedla na verzi první, jsou pro mě ale příliš mravenčí perspektiva, a snadno mi unikají. Pak dělám chyby, musím je po sobě opravovat, občas i zaplatit. Zkrátka a dobře, tuhle věc nechávám také za sebou, není důvod trápit sebe i klienty tím, že budu dělat věci, ve kterých nejsem dobrá.

5. Nebudu dělat to, co mě nezajímá

S narozením syna se mi změnily priority. Dřív jsem byla ochotná zkoušet i to, co mě vlastně moc nelákalo – říkala jsem si, co kdyby z toho třeba něco zajímavého vzniklo (a taky že se tak párkrát stalo)? Dnes ale chci ten čas, co musím věnovat práci, trávit jen tím, co mě baví a zajímá. Měním ho totiž za chvíle, které už se nikdy nebudou opakovat.

via GIPHY

To je mých pět jemných zenových a pasivních záměrů do tohoto roku. Těší mě a přijdou mi životodárné. Jen bych na závěr ráda doplnila, že je třeba dát si pozor na jednu věc, a to na pocit, který sužuje všechny online aktivní lidi: pocit, že mi něco uteče, když nebudu neustále aktivně NĚCO DĚLAT. Ta myšlenka, že člověk o něco přichází, je záměrně vytvářena sociálními médii a marketingem, celou tou mašinérií ženoucí nás k neustálému poklusu směrem od přítomného okamžiku. “Nová sociální síť – a já na ní nejsem!” (Ahoj Clubhouse, ten koncept rádoby exkluzivní sítě jen pro některé uživatele je nenápadný jak sáňky v létě👋), anebo “Nová funkce na Instagramu – ale já ji nestíhám využívat!” (Ještě že tak, ten způsob, jakým všichni dělají Reels – tedy všichni úplně stejně – se nedá vydržet). Anebo “Co když mi ujede vlak?”

K tomu ubránit se tomuhle strachu pomáhá připomenout si, že je to umělý strach, že je společný mnoha lidem, a že je to jen představa, která je záměrně vyvolaná za účelem zisku. Jakmile tohle člověk „zvědomí“, hned má od všeho o něco lepší odstup. Takže to jen tak na závěr, nemohla jsem si pomoct.

via GIPHY

Děkuji za to, že jste dočetli článek až na konec. Příště budu psát o tom, jak se učím organizovat si čas a práci, aniž bych zanedbávala synka – je to zábava a docela mi to jde 🍼😁🥰💪