Pár poznámek z mého zápisníku pro pozitivní mysl a pro každého, kdo má teď trochu víc volna.

Jsou různé návody a názory na to, jak trávit čas v izolaci. Já jsem se rozhodla dát co nejvíc prostoru neaktivitě a „neprogresivitě“. Vnímám izolaci jako čas vhodný pro přemýšlení, uspořádání hodnot a nový nádech. Nemám zájem učit se něco nového – upřednostňuji nechat „sednout“ to uplynulé a konečně se na chvíli zastavit. Tak třeba vás, pokud to cítíte stejně, následujících 10 bodů inspiruje.

1. Spím dlouho. Všude se píše „Vstávejte ve stejnou dobu, jako když chodíte do práce, ať si udržíte strukturu.“ Je pravda, že jindy se docela snažím vstávat rozumně, ale během karantény jsem to nechala být a spím klidně do půl jedenácté. Zůstat odpočatá a zdravá je pro mě priorita číslo 1, systému nepomůžu, když se budu nutit držet rutinu, kterou stejně nemám ráda – raději zůstanu při síle, abych mohla pomoct, když bude třeba, anebo abych prostě jen nezabírala kapacity.

2. Komunikuju. Denně strávím zhruba tři hodiny telefonáty nebo chatem s rodinou a blízkými. Každý den tak hodinku volám s babičkou, která je úplně sama. Jsem v každodenním kontaktu s rodiči, sourozenci (jednoho mám i s celou jeho rodinou v USA), s bratrancem a s manželovou rodinou. Hodně času mi zabere chat s přáteli a kolegy – bavíme se o nových nápadech, které nám izolace přináší, a o tom, co budeme, až to všechno skončí, dělat jinak.

3. Cvičím. To dělám i když není nouzový stav, ale teď jsem se rozhodla zase posunout svoji úroveň, a během workoutů víc pobývat na hranicích svých možností. Ať už v pasivní yin józe, nebo v aktivních workoutech, baví mě být na kraji komfortní zóny a pozorovat svoje reakce.

4. Oblékám se, jako bych šla ven. Prostě full glam. Nemám chuť strávit několik týdnů v teplákách, a nikdy jsem nepochopila koncept schovávání hezkého oblečení „na ven“, pro někoho jiného. Ráda vypadám hezky jen sama pro sebe.

5. Spím přes den. Jestli jsem měla někdy šanci řídit se zcela rytmy svého organismu, tak je to teď – a nehodlám ji zahodit! Jsem aktivní člověk, v běžné době mám vždy co na práci a vždy mě láká dělat tisíc věcí, ale teď to nechávám na svém nervovém systému – když si chce ve čtyři zdřímnout, prostě ho poslechnu a zdřímnu si.

6. Podporuji vše co vidím. Svoje oblíbené youtubery, sbírku na nemocnice, „svoje“ restaurace objednáním dovážky. Nerozesílám nějaké horentní sumy, to by mi přišlo nezodpovědné, ale myslím, že když každý přispěje pár dolarů nebo desetikorun, nijak mu to neublíží a adresátům to v součtu může pomoct.

7. Směju se blbostem. Lidová tvořivost je nekonečně zábavná, a tak si užívám každý gif, video nebo meme, které se ke mně dostane. Situace není kdovíjaká, ale proč se nezasmát.

8. Koukám do stropu. A přemýšlím. O knihách, které čtu, o filmech, co jsem viděla. Vzpomínám na lidi, kteří už tu nejsou a říkám si, „Dědo, kdybys tohle viděl…“, nebo „Babi, dala bych si s tebou turka a cigaretu, a nadávaly bychom spolu na politiky.“

9. Dávám dohromady zanedbané. Protože v tom každodenním běhu se nakupí spousta věcí, které nehoří, ale které je třeba udělat. Teď, když nikam nemůžu, mám čas věnovat hodinku dvě denně opravě různých malých děr v lodi.

10. Jsem vděčná, za to, co mám. Krizová situace ukazuje věci a lidi v pravém světle. Lidé, které mám okolo sebe, jen potvrzují své kvality, a já se cítím jako bohatý člověk. Tímto vysílám díky všem dobrým lidem; od těch, kteří pracují v nemocnicích, lékárnách, obchodech, po ty, kteří zůstávají doma a šíří pozitivní vibrace mezi své blízké. Děkuji za vás.