Kultivace našeho podnikatelského okolí začíná u nás samotných.

Když jsem přemýšlela o dnešním článku, mluvila jsem na jeho téma s mnoha kolegy z oboru. A všichni se shodují, že potřeba kultivace podnikatelského prostředí tu zatím stále je. Vztah mezi podnikatelem/živnostníkem, a jeho zákazníkem či klientem, nemá v Čechách tak dlouhou tradici, jako na západě (víme proč), a tak se ho musíme tak trochu znovu učit. Nechci tím říct, že jinde se problémy stejného druhu nevyskytují – věřím ale, že u nás je prostor na zlepšení, a že když lze něco zlepšit, tak proč to neudělat.

Zlozvyky klientů a zákazníků jsou z většiny různé variace na jednu a tu samou věc – na jednostranné vnímání spolupráce. Trochu jsem o tom mluvila už v článku Dobrý nebo špatný klient – 7 rad, jak ho rozpoznat, dnes chci tuhle vlastnost a její projevy prozkoumat podrobněji.

Jádro problému je v klientovi, který myslí jen na sebe a nerespektuje dodavatele. Chce ze spolupráce získat co nejvíc (co největší hodnotu, co největší pozornost, co největší prostor), a na oplátku toho poskytnout co nejmíň (co nejmíň peněz, co nejmíň energie, co nejmíň snahy). Často se k tomu pak přidává ještě jakási nadřazenost ve formě „Buďte rád za práci.“ Takhle by to ale nešlo, protože klient potřebuje dodavatele v úplně stejné míře, jako potřebuje dodavatel klienta, a to je věc, kterou si musí obě strany uvědomit.

Vztah mezi klientem a dodavatelem je vždy oboustranný; z podstaty věci by jeden bez druhého nemohl existovat.

Kultivace takového vztahu je o hranicích. Co si podnikatelé a živnostníci nechají líbit, to se jim bude dít. Speciálně freelanceři, ve strachu, že příští měsíc nezaplatí složenky, snášejí víc, než musí. Proto sepisuju tohle – doufám, že se vnímání hranic, podstaty, a dynamiky vztahu mezi klientem a dodavatelem pomalinku postupně posune.

Nenechat si některé zlozvyky líbit chce vůli, energii a odvahu, protože vymezování hranic nebývá příjemné a setkává se s odporem na druhé straně. Výsledkem je ale postupné vytříbení pracovních vztahů do kvalitních a hodnotných, a také vliv ve stylu kruhů na hladině; příští generace freelancerů bude díky tomu zase o něco dál.

Zde je 8 toxických situací a vět, které si nenechat líbit:

1. „Kdybych to na to měla čas, udělám to sama.“

Tahle věta říká, že vaše práce není nijak náročná, a že by ji zvládl každý, jen na to nemá čas, protože řeší důležitější věci. Redukuje vás na něčí prodlouženou ruku a nebere ohled na vaši odbornost – to se možná projeví i v přístupu k penězům a platbám. Co s tím? Pamatovat si to, a pokud se objeví další nedobré signály, sečíst účet a nechat klienta, ať si hledá náhradu.

2. Když vás někdo prozvání, i když telefonujete s někým jiným

Drobná, ale mnoho prozrazující záležitost. Je to neslušné, nedělá se to. Buď to daná osoba neví, nebo to ví a dělá to naschvál. Na obojí je třeba dát si pozor. Co s tím? Slušně se ohradit.

3. „Až budu mít čas, tak ty materiály dodám.“

„My ty materiály ale potřebujeme, abychom udělali práci, kterou od nás chcete vy…“  Načež následuje situace číslo 4:

4. Když se někdo dva měsíce neozve a pak chce, aby to bylo „ASAP!“

Co s tím? S takovým klientem je lepší se rovnou rozloučit.

via GIPHY

5. SMS ve stylu „Poslal jsem vám email.“

Nikdy jsem nepochopila, proč někteří lidé potřebují druhé médium na to, aby oznámili, že jedním médiem už něco doručili. Co s tím? Já to jednoduše ignoruju a nereaguju. Mnoho lidí to pak prostě přestane dělat.

Vztah mezi dodavatelem a klientem by měl být rovnocenný (oba máme v projektu společný cíl, oba pracujeme na jeho dosažení), respektující (já uznávám klientovu odbornost, klient zase mou, a využíváme své znalosti vzájemně k tomu, abychom dosáhli dobrého výsledku), a vyvážený (oba vkládáme a získáváme podobnou hodnotu).

6. „Tak až budete mít čas, tak se ozvěte!“

Nope. Neozvu. Nejsem to já, kdo něco potřebuje. Vždy říkám časový horizont, kdy budu volná. Když někomu řeknu, ať mi zavolá po dovolené, a on mi řekne, ať se mu ozvu já, i když on je ten, kdo mi volal s nějakou prosbou, má jistotu, že tuhle zakázku si nechám utéct. Jde o nastavení sil ve vztahu a takové jednání vás staví do podřízenější pozice; a nechat si to líbit není nikdy dobrý nápad. Co s tím? Prostě se neozvat.

7. Když pro vás někdo neudělá to, co vám slíbil

Kolegyni klient na začátku spolupráce slíbil slevu na své služby, ale nikdy ji nedostala. Párkrát si službu objednala za plnou cenu, párkrát slušně upozornila, klient vždy slíbil nápravu, ale k té nedošlo ani napotřetí. Takový přístup znamená, že na vás ten člověk prostě nemyslí, a jde mu jen o to získat z vás co nejvíc za co nejmíň. Co s tím? Není důstojné se neustále připomínat, prostě to velkodušně nechte být, ale nikdy už pro toho člověka neudělejte ani maličkost navíc. Všechno pěkně naúčtovat!

8. „Je to složité, zvládnete to?“ 

Nezažila jsem to mockrát, ale narazit při práci na arogantního/zakomplexovaného/neúspěšného člověka jako asertivní a navíc mladá (a navíc) žena, to umí být zajímavá srážka. Třeba: „Dobrý den, potřebuji web a propojení s tím a s tím systémem, bude to asi hodně složité, a budete potřebovat vědět, co to je API a tak.“ (mansplaining jako vyšitý) „Dobrý den, to mi nemusíte vysvětlovat, stačí, když mi řeknete, o jaký systém se jedná, a já už budu vědět, zda to půjde, nebo ne.“ „Jestli jste zvyklá takhle jednat se svými klienty, tak se mnou si na to nezvykejte.“ Ehm… Nemám v plánu si na takové klienty zvykat obecně, a ráda je přenechám jim podobným. Co s tím? Sbohem a šáteček, ať si tihle experti válčí někde jinde a s někým jiným.

(Tímto chci pozdravit všechny úspěšné a sebevědomé klienty, které jsem zatím poznala, a kteří si na svých pozicích uměli nechat poradit v tom, čemu nerozuměli – to je cool.)

via GIPHY

Když to shrnu, kultivace může být jemnější i drsná. Jemnější spočívá v upozornění, prosbě, milé žádosti, ráznější žádosti, případné ignoraci některých momentů. Drsná je pak o úplném odmítnutí nebo ukončení spolupráce, což samozřejmě není ideální, ale někdy je to nevyhnutelné.

Vztah mezi dodavatelem a klientem by měl být rovnocenný (oba máme v projektu společný cíl, oba pracujeme na jeho dosažení), respektující (já uznávám klientovu odbornost, klient zase mou, a využíváme své znalosti vzájemně k tomu, abychom dosáhli dobrého výsledku), a vyvážený (oba vkládáme a získáváme podobnou hodnotu). Čím víckrát narazí nezvedení klienti na někoho, kdo si jejich přestupky a zlozvyky nenechá líbit, tím spíše budou nuceni se postupně přizpůsobit, a své chování narovnat. Takže i když je vymezování hranic někdy nepříjemné, mysleme při něm na to, že to děláme i pro ostatní.

Zapomněla jsem na nějakou větu nebo situaci, kterou by si člověk při práci neměl nechat líbit? Napište mi do komentářů svoje zkušenosti.