Inspirace pro ty, kteří chtějí rodinu i kariéru, ale bez násilí a s láskou ke všem zúčastněným.

Kdo čte moje články, ten ví, že o plánování a organizaci času a práce jsem toho nenapsala málo. Bylo to moje oblíbené téma, možná i proto, že jsem s ním vždy trochu bojovala. Pevný režim nikdy nebyl můj oblíbenec, ale představa, že má nepředvídatelná práce bude mít nějaký řád, o který se budu moct opřít, mě vždy vedla k tomu zkoušet to s tím režimem znovu a znovu.

A pak se narodil Oliver. Všechny moje strategie se staly rázem nepoužitelné, a na pořad dne se dostalo to, v čem jsem jako ryba ve vodě – volný život bez plánu, jako nomád (moje babička je z kočovné vesnice u Aralského jezera, tudíž o nomádech něco vím; takže to, co říkám, není žádná kulturní apropriace 😁🧕🙏).

via GIPHY

Nešlo to ale zničehonic, svou pracovní rutinu, roky cpanou do plánů a struktur, jsem musela osvobodit tak, aby přirozeně vtekla do těch pár volných okamžiků, které mám k dispozici, a to při zachování profesionality (rozuměj, při zachování toho, že co slíbím, to udělám).

Základními pilíři mého nového pracovního řádu jsou dvě věci: za prvé, nebýt na sebe příliš tvrdá, nechtít toho po sobě moc. A za druhé, netrvat na žádném plánu, umět pružně reagovat a netrápit se tím, když něco nevyjde podle představ. Obojího není snadné dosáhnout, hned pro vysvětlení dám příklad z reálného života.

Nebýt na sebe příliš tvrdá, nechtít toho po sobě moc, netrvat na plánu, pružně reagovat a netrápit se tím, když něco nevyjde podle představ.

Jsem typ, který i když za týden stihne nakreslit dvě zakázky, rozdělat jeden koncept vizuální komunikace, a uzavřít dvě nové smlouvy, stejně si říká, že toho mohl stihnout víc (máte to stejně?). A co se týče pružných reakcí, někdy si tak moc přejete něco odškrtnout z to-do listu, že tomu přizpůsobíte celý den. Ale ono to ani tak nevyjde, i když jste odložili všechno včetně vaření, jen abyste ten úkol dodělali. Místo toho nakonec večer stojíte před nepořádkem v kuchyni, a vzteklí z hladu přemýšlíte o tom, že žádný úkol neubyl, a navíc se vám nahromadila další práce, včetně té v domácnosti (díky za dovážkovou službu!).

via GIPHY

Teorie „nebýt na sebe tvrdá a nelpět na plánech“, je sice dobrá, ale praxe je nemilosrdná. V tomhle článku chci popsat, jak tu krásnou teorii převádím do reálného života.

9:00 Obvykle vstávám. Někdy dřív, někdy později, záleží na počasí a na tom, jaká byla noc. Po ránu rychle kouknu do mailu, hlavně proto, že jsem zvědavá, co se kde posunulo a kam.

V čem je změna? Nedělám už nic, co je třeba vyřídit rychle. Všechno ve stylu „Tohle musí ráno do tisku, aby to bylo příští středu u klienta“, jsem předelegovala na někoho dalšího. Tahle zásadní změna mi umožňuje dělat ve vlastním tempu, protože deadline každého projektu určuju v podstatě já (resp. beru jen ty spolupráce, na které mám dostatek času), a tak vím, že když se k návrhu barevné palety, co mám dnes na to do listu, dostanu až pozítří, nestane se vůbec nic.

Když tedy píšu o tom nelpět na plánech, je třeba k tomu dodat, že už ty samotné plány je dobré pojímat volněji a dávat si v nich rezervy.

12:00 V poledne mám za sebou vše od ranní jógy, přes snídani, sprchu, péči o Olivera, vyprání prádla (s miminkem perete skoro denně), vyřízení mailů, někdy nákup.

V čem je změna? Tohle je ten moment, kdy je třeba si říct, „Nezvládla jsi toho málo holka“, a připomenout si tak, že i kdyby se už nic dalšího nestihlo udělat, tohle je až až! My, kteří máme tendenci chtít po sobě maximum, bychom si tohle měli připomínat jako mantru.

14:00 Nastává sladké odpoledne, kdy je chlapeček střídavě vzhůru nebo spinká. Ve chvílích, kdy spinká, vyřizuju věci, na které nepotřebuji moc hluboké soustředění. Smlouvy, rutinní úkony, posty na sítě (nebo spíš na tu jedinou, kterou mám sílu udržovat), faktury, různé instalace a podobně.

V čem je změna? Svou to-do appku sice používám stále (viz článek Jak si organizuji čas a práci v roce 2020), ale změnilo se jak. Denní úkoly mám teď rozdělené podle toho, jestli je zvládnu udělat na mobilu, nebo jestli k jejich splnění potřebuji stůl a počítač. Druhé kritérium pak je, jakou má pro mě daný úkol finanční hodnotu. Takže je jasné, co má prioritu, pokud mám stihnout jen jednu jedinou věc.

Přes den taky píšu články. Píšu je rovnou na drive, abych k nim měla přístup z počítače i mobilu, a mohla kdykoliv navázat. 

19:00 Čas na uspávání, které trvá tak dvě hodinky. Po něm přichází ten jediný kreativní úkol dne. Úkol, ke kterému potřebuju počítač a koncentraci aspoň na dvě hodiny v kuse a bez přerušování. V tenhle čas dělám návrhy a koncepty, skici a kresby. Zapálím svíčku, uvařím čaj, zatáhnu závěsy, zabalím se do mikiny, a jdu na to.

via GIPHY

V čem je změna? Dřív jsem se snažila stihnout toho co nejvíc najednou, teď si dávám jen jeden kreativní blok denně. Je to o tolik lepší! Mám čistou hlavu, víc nápadů, větší prostor na každý projekt, větší radost. Takhle pracuju od devíti do půlnoci, a pak jdu spát.

Jak vidno, nějakou lehkou strukturu a lehký plán ten den má. Ale ta struktura i ten plán jsou spíše načrtnuté, a já jsem připravená je kdykoliv změnit. Nutno taktéž podotknout, že nepracuji každý večer, to se opravdu nedá, a taky neodpovídám na maily tak často, jak bych mohla, protože někdy zkrátka nevím, jak chci odpovědět, tak si počkám, až se mi odpověď v hlavě sama poskládá.

Snažím se zkrátka udržovat v té práci lehkost a nenechat se strhnout urputností a touhou mít vše hned hotové. K tomu mi pomáhá vnímat svůj dech, v hlavě si udržovat představu kapek vody, které jedna po druhé udolají skálu (anebo drobných kroků, kterými nejdál dojdeš), a taky si připomínat, že svět se nezboří, když další týden nevydám článek, nebo týden nic nepostnu na Instagram (protože opravdu je nutné bojovat s představou, že je třeba být neustále aktivní).

Děkuji za přečtení článku, snad vás inspiroval 👋 Budu ráda za vaše zkušenosti s kloubením rodiny a kariéry.