Vybrat si dodavatele služeb vyžaduje trochu zmapovat terén. Nejen okolní, ale i ten svůj.

Grafik, který dělal poprvé v životě ve WordPressu, a nechal si zaplatit za práci, kterou ještě neuměl. Webmaster, co se přestal ozývat a spolu s ním zmizela také hesla k doménám a hostingu. Bratrancův kamarád přivydělávající si grafikou, který nerozumí problematice barev. Grafik, který jako ikony k projektu používá symboly ze sady písem Wingdings. Ať už mluvím s klienty, nebo si prohlížím internetová fóra, stále narážím na straně zákazníka na jeden problém: jak si vybrat dobrého dodavatele. Webdesignera, webmastera, grafika, fotografa, copywritera, analytika, správce sociálních sítí, kohokoliv. Už delší dobu se chystám sepsat pár mouder na tohle téma, a voilá, zde jsou.

1. Doporučení

Word of mouth je jednoznačně nejlepší způsob, jak si k práci někoho vybrat. Zeptat se ve svém okolí, na svých sociálních sítích, svých známých z oboru. Všímat si, když vás zaujmou webovky vašeho kolegy z byznysu, poznamenat si to někam a vytvořit si tak do budoucna malou databázi dodavatelů, po kterých lze rozhodit sítě. Pokud nikoho, na koho by se šlo obrátit, v okolí nemáte, jsou užitečným tipem také různé profesní skupiny na Facebooku, kde se lze zeptat.

2. Prohlédnout si web

Zde není moc co dodat. Prezentace dodavatelů velmi napoví. Nejde jen o portfolio a reference. Pravopisné chyby, chybějící SSL certifikát (kupodivu velmi častý u mnoha webdesignérů) nebo generický obsah s call to action texty, které jsou k vidění všude, to jsou věci, které by měly varovat. Naopak, jestli vás prezentace zaujme, není moudré kontakt zahazovat – třeba i do budoucna.

3. Zadat dodavatelovo jméno do vyhledávače

Notoricky problematičtí dodavatelé jsou často probíráni v různých fórech, skupinách, komunita o nich zkrátka ví. Když tedy na někoho narazíte, projeďte jeho jméno Googlem, a pokud se podezřele často objevuje v nelichotivém kontextu, zapomeňte na něj, i kdyby dotyčný sliboval hory a doly za ty nejlepší ceny. Ušetří to spoustu trápení.

4. Intuice

Pokud vás to k někomu „táhne“ (což je něco, co moji klienti často říkají mně; „Karlo, nějak mě to k vám prostě táhlo.“), nebraňte se. Pokud vám byl někdo doporučen, ale nemůžete si pomoct, necítíte ze schůzky a s komunikace s ním radost, pocit, že vás vnímá, důvěru a podobně, je lepší hledat dál. Občas můžete narazit na skvělého profesionála, který sednul vašemu známému, ale vám dvou by chemie nefungovala – což poznáte často právě na první dojem.

5. Vědět, co chcete a co si můžete dovolit

To nejzákladnější na závěr: dobře odvedená práce začíná u chytrého zadavatele, který ví, co chce, umí to zadat a umí to zaplatit. Když neví, co chce, měl by vědět, že to neví, a že skutečný profesionál mu formulaci jeho ne zcela konkrétní vize najde – ale že se za to platí. Když neumí udělat dobré zadání, měl by vědět, že skutečný profesionál mu s ním pomůže – ale že i za to se platí. A když to nemůže zaplatit, měl by vědět, že musí snížit očekávání.

Čím víc samostatnosti, spolehlivosti, zkušeností a osobního přístupu ze strany dodavatele, tím vyšší faktura; to je totiž to, co je na službách tím největším luxusem. Když nejsou prostředky na luxusní službu, je třeba to chápat a najít řešení, které odpovídá rozpočtu. V takovém případě je dobré hledat mezi studenty, juniory, začátečníky, kteří už často jsou řemeslně zdatní, ale ještě nemají dost praxe na nadstandardní přístup. A jako chytrý zadavatel po nich nechtít to, za co jsou placeni senioři.

Abych to tedy shrnula, vědět kam rozhodit sítě a jakým klíčem vybírat lidi na spolupráci, je úzce spojené s uvědomováním si svých vlastních možností. Při výběru dodavatele je rozpoznat jeho úroveň stejně důležité, jako znát úroveň vlastní.

(Mimo záznam: moje zkušenost je, že čím schopnější klient, který je odborníkem ve svém oboru, tím lepší spolupráce a její výsledek – a naopak 🤫)

Jestli máte radu, jak si vybrat profesionála, anebo špatnou zkušenost s výběrem, ráda si to přečtu v komentářích dole pod článkem.