5 mých omylů o práci na volné noze

20. 06. 2019 | INSPIRACE

5 minut čtení

Chybami se člověk učí. Tohle jsou ty, co vyškolily mě

Na volné noze není žádný kolega, šéf, nebo relationship manager, který by vás naučil, poučil, upozornil, uklidnil nebo s vámi sdílel svoje zkušenosti. Ani ve svém okolí člověk leckdy nemá příliš lidí, kteří by rozuměli tomu, co řeší. Takže dělá co umí, poctivě se snaží, a do toho se ještě utkává s tím, co v sobě řeší on sám.

1 | Myslela jsem, že je dobré být „hodná holčička“

Příšerný název odstavce, ale jinak se to říct nedá. Problém číslo 1 a syndrom většiny žen, co znám, začátečnic i zkušených matadorek, studentek na brigádách i vysokých manažerek; vždy k dispozici, vždy na telefonu, vždy na mailu, vždy stoprocentně ochotná naslouchat každému klientovi, kdykoliv zavolá, vždy připravená udělat vše hned, vždy hledající chybu sama u sebe. A sama až na posledním místě.

Poučení: Zkušenosti mě naučily, že nedbat na své hranice nikam nevede. Lidé si ústupky a služby buď nepamatují, nebo je berou jako samozřejmost. Když mi bylo 22 a musela jsem říct ne padesátiletému člověku, bylo to pro mě dost těžké a bála jsem se, že se bude „zlobit“, ale ukázalo se, že to tak není. Jediné, co vám z opečovávání hranic vykvete, je vyšší sebeúcta a větší respekt okolí. Takže sebrat sílu a nebýt tak hodná, jak vás učili ve školce, se jen vyplatí.

2 | Myslela jsem, že musím vědět úplně všechno

Ano, to je žádoucí stav, ale už ne tak reálný. Trendy, technologie, možnosti, to vše se tak rychle vyvíjí, že ani když jste v neustálém běhu, nejde registrovat, vstřebávat a učit se všechno. Tohle byl zdroj mé veliké úzkosti a roky jsem se snažila kumulovat znalosti, aby mě nikdy nic nezaskočilo. Stres, že nebudu umět odpovědět na nějakou klientovu otázku, nebo že mu nějakou neznalostí uškodím, mě vyčerpával a zbytečně jsem na něj vydávala energii navíc.

Poučení: Je důležité znát velmi dobře strukturu a problematiku svého oboru, a vědět o úskalích, jaká mohou nastat. Spoustu věcí se už ale řeší případ od případu, zakázka od zakázky, a klidně jen jednou, takže na ně není precedens. Dnes už se nebojím říct klientovi: „Na tohle teď neumím odpovědět, ale vím, co k tomu potřebujeme zjistit.“

3 | Myslela jsem, že nesmím udělat chybu

Tohle je podobné, jako v předchozím bodě. Vědět všechno a hlavně neudělat chybu. Možná mi to nemusí každý věřit, ale na chybách mě nejvíc trápí to, jak to můžou uškodit klientovi. Představa, že si beru peníze za něco, co pak udělám špatně, se totiž vůbec neslučuje s mojí představou o profesní cti.

Poučení: Jsem člověk, ne stroj. I když nerada (a ne příliš často), chybu občas bohužel udělám. Někdy z nepozornosti nebo únavy, někdy něco podcením nebo špatně naplánuji. Chybám se nelze vyhnout, ale je důležité mít nadhled, umět přiznat, když něco pokazíte, a zvládnout to v případě potřeby kompenzovat – ať už omluvou, slevou, okamžitou nápravou anebo pouhým „Hoďte to na mě.“ –  to třeba v případě, když jste v týmu a hrozí, že za vás ten nepříjemný telefonát slízne někdo jiný.

4 | Důvěřovala jsem, aniž bych prověřovala

Důvěra a otevřenost, bez toho energie neplyne a nápady nechodí. A když vstoupíte do vlastního podnikání mladí a plní ideálů jako já, máte oči rozzářené a plné očekávání (což by byla škoda ztratit). Pak potkáte někoho, u koho nečekáte potíže (nebo spíš z naivity a nezkušenosti nechcete vnímat varovné kontrolky), a stojí vás to váš čtvrtletní rozpočet a co hůř, spoustu naštvaných ukřivděných a demotivovaných pocitů. Otázka tedy je, jak zůstat důvěřující a otevřený novým věcem, aniž by hrozilo, že se spálíte znovu a znovu.

Poučení: Trocha staré dobré byrokracie nikdy neuškodí. Smlouvy, předávací protokoly, právník po ruce, všechna hesla u sebe, a hlavně, hlavně především a vždy – dát na intuici. Jakmile se vám někdo nelíbí, ruce od něj pryč – to je velmi těžké, protože člověk, co se živí sám, bere každou práci ze strachu, že za půl roku po něm pes neštěkne, a taky proto, že chce využít každou příležitost jak obohatit své portfolio. Pravda ale je, že zaplést se s někým negativním je vždy cesta do minusu, finančního i energetického.

5 | Myslela jsem, že jednou budu mít hotovo

U tohohle bodu mě chytají záchvaty smíchu – jak naivní představa! Každý si myslí, že si nastavíte brand, najedete na nějaký systém a pak už se jen spokojeně vezete, pracujete automatizovaně a pohání vás nějaká setrvačnost. Myslela jsem si to také, ale praxe mě naučila, že to tak není a že to není to vada, ale zkrátka fakt patřící k práci na volné noze a k podnikání obecně. Taková práce je živá, plná nepřetržitého technického vývoje a nových trendů, plná rizik, která neovlivníte, plná vlivů, na které nedosáhnete. Takže je neustále co dělat.

Poučení: Je třeba umět najít vnitřní klid i když nic není hotové a dlouho to ještě ani hotové nebude. K tomu pomáhá vědomí, že nic jako „mít hotovo“ v tomhle případě neexistuje. V duchu hesla, že člověk si zvykne i na smrt, jsem ten blázinec prostě začala ignorovat a ve volném čase dělám jako že nic. To je koneckonců něco, co jsem si osvojila už na vysoké škole – jen bylo třeba to oprášit.

 

  • 13
    Shares