Jak být produktivní a mít režim, když pracujete sami a nikdo vás nehlídá, a jak si to umět i docela užít

Jak vypadá můj den na volné noze, to je to, na co se mě lidé ptají snad nejvíc. Jak vypadá můj režim, když pracuji z domova? Jak to dělám, abych byla produktivní? Jak si udržuji disciplínu, jak odděluji volný čas, jak se vyhýbám prokrastinaci? Jádro mého režimu spočívá v tom, že práci vnímám jako jen jednu z mnoha důležitých a rovnocenných oblastí lidského života. Práce je důležitá, ale je třeba dbát i na zdraví (protože až nás opustí, followers na Instagramu najednou nebudou nic znamenat), na rodinu a přátelé (protože opravdové reálné vztahy s lidmi, na kterých záleží je to, co má nakonec ten největší smysl), i na svůj vnitřní život (protože od jeho kvality se odvíjí vše ostatní).

Můj den zahrnuje péči o všechny tyhle aspekty. Tenhle přístup se prolíná celým mým životem, a on sám je vlastně „tajemstvím“ mé schopnosti pracovat sama, bez někoho, kdo by mě kontroloval a naháněl, a bez toho, abych prokrastinovala.

7:00 Budík v sedm. Snažím se vždy vstávat jako skřivánek, i když jsem sova. Z pocitu, že jsem ztratila dopoledne, panikařím. Dopoledne jednak miluju a jednak to bývá čas, kdy dokážu stihnout hodně věcí. Do osmi hodin jsem taková pomalejší, a mám pravidlo, že nečtu maily ani nechodím na sociální sítě, abych hned po probuzení nemyslela na práci.

8:30 Ráno se chvíli jen tak potloukám s hrnkem černého čaje, pak uklidím byt, zapálím aromalampu s nějakou citrusovou vůní, zacvičím si jógu, zamedituji si, nasnídám se, následuje sprcha a skincare. Tenhle blok aktivit ve mně vytvoří dobrý pocit, že už ráno mám za sebou několik věcí hotových. To mě motivuje a uklidňuje, protože vím, že pro sebe a prostředí, ve kterém se nacházím, jsem už něco udělala, a můžu se soustředit jen na práci, aniž by mě rušilo neumyté nádobí nebo pohozené oblečení.

Zároveň v tomhle klidném ranním bloku nastavím svůj mindset tak, abych byla připravená na všemožné těžkosti, které mě přes den mohou nečekaně potkat – když jsem připravená, nic mě příliš nevykolejí a případné potíže a s nimi spojené nepříjemné emoce zvládnu zpracovat s nadhledem.

9:40 Když mám ranní rutinu za sebou, tak se upravím, jako bych šla ven. Nemám ráda představu, že sedím celý den neučesaná a v pyžamu, to ten den pak „rozblemcne“ do neurčitého nestrukturovaného chumlu věcí dělaných u počítače. Já potřebuji vše oddělovat a strukturovat.

10:00 Sedám si k práci. Nastavuji si stopky (spíš aplikaci, ve které se pěstují animované stromky – nastavíte si libovolný čas a nesmíte na telefon sáhnout, jinak stromek, který vám právě na displeji vyrůstá, umře. Pomáhá to soustředit se, a taky mít přehled o časových dotacích vašich pracovních aktivit.) na 25 minut a jdu se koncentrovat. Začínám vždy maily – některé vyřídím hned, jiné si rozprostřu do dne a týdne. To mi zabere ten vymezený čas (jeden stromek ♥), jakmile mám vyřízeno, schránku vypínám a do odpoledne se do ní nekouknu.

Celé dopoledne se pak věnuji většinou vyřizování různých drobných požadavků. Mám mnoho klientů, a každý den někdo něco potřebuje. Změnit něco na webu, upravit letáček, prokonzultovat nějaké rozhodování. Pracuji v pětadvacetiminutových blocích, mezi kterými mám pět minut pauzu na protažení se, na uvaření čaje, nebo odepsání kamarádce na chatu. Taky volávám babičce a mámě. Tyhle pauzy jsou skvělým nástrojem proti prokrastinaci, protože víte, žě to video, co vám poslal kamarád, si pustíte už za chvíli. Jen co doděláte to, na co se právě soustředíte. Hezky jedno po druhém, multitasking už je překonaná věc.

13:00 Dávám si oběd. Buď jdu ven, nebo si něco uvařím. Soustředím se na jídlo a zakazuji si lézt u něj na Instagram. Po jídle si chvilku odpočinu. Někdy se jdu projít, dva kilometry parkem rychlou chůzí, pomáhá mi to zpracovat, promyslet a nechat odejít všechnu komunikaci, která proběhla dopoledne.

14:00 Vracím se k práci. Odpoledne se většinou věnuji nějakému novém projektu – dělám někomu nové stránky nebo vizuál. Je to moje oblíbená část dne; to je vlastně to, co je jádrem mé práce. Musím ho ale chránit před veškerou agendou, jako je účetnictví, komunikace a podobně, protože jinak bych toho moc neudělala. Proto nemám nikdy zapnutý email. Notifikace na telefonu mám také ztlumené (ty už ani nezapínám, nemám ráda, když mě neustále ruší Messenger nebo Instagram).

Dřív mi přišlo, že si nemůžu dovolit vypínat si telefon, že bych měla být neustále online. Pak jsem si uvědomila, že nepracuji sama na sebe proto, abych dodržovala nějaké domněnky, které jsem vzala bůhvíkde. Postupně jsem si vytvořila rytmus i se svými klienty; ti vědí, s jakým časovým předstihem mají o co žádat, abych to stihla udělat, vědí, za jak dlouho se ozvu, co mi jak dlouho trvá – zkrátka a dobře, vytvořila jsem si strukturu tak, aby to vyhovovalo jak mě, tak klientům, i kvalitě práce jako takové. Funguje to a zatím si nikdo nestěžoval.

V týdnu mám také několik schůzek – každá zabere jeden z mých tří pracovních bloků. Cestou na ně se ráda projdu, pěkně s hudbu v uších. Dělat si to tzv. hezký a užít si každou chvíli, ne se řítit od jednoho úkolu k druhému jak utržený vagónek, to je tajemství naplňujícího pracovního života. Když mám čas, stavím se za nejlepší kamarádkou v centru na rychlé kafe.

17:00 Můj partner se vrací domů ze své práce, takže jsme spolu, večeříme, povídáme si. Velice ráda vařím, takže většinou každý den zvládnu udělat alespoň jedno jídlo (někdy dělám i dvouchodovou večeři – a na to jsem opravdu pyšná!). Po jídle zase chvíle klidu, většinou u Simpsonových, na které koukám už asi deset let každý podvečer. Dám si zmrzlinu nebo čaj (nebo whiskey), občas i na 40 minut usnu. Takhle se starám jak o svoje zdraví (whiskey je podle mě taky zdravá), tak o svůj vztah, i o svůj vnitřní klid. Počítač je vypnutý, telefon odhozený, můj partner je spokojený po jídle, ideální! A když toho mám hodně a nechce se mi do toho ještě nakupovat a vařit, prostě nám něco objednám.

19:00 Ještě se vracím k práci. Otevírám mailovou schránku a odepisuji na to, co mi přišlo přes den. Zbytek označím štítky, podle kterých poznám, co mám s maily dělat druhý den. Celkově se ale snažím řídit pravidlem „Co můžeš udělat hned…“; není příjemné nechat si nad hlavou viset nějaký úkol, který odkládáte, protože vám přijde složitý nebo nezábavný. Tím totiž strávíte víc energie stresem, který z něj máte, než jeho samotným vyřešením. Když ho pak konečně vyřídíte, říkáte si, „Opravdu mi to muselo tak dlouho trvat?“ Jestli víte o čem mluvím, pak doporučuji potrénovat vůli a dělat vše opravdu hned, jak to jde. Nějak se pak člověku líp dýchá.

22:00 Vše je vypnuté a zavřené. V ideálním případě. Někdy se nedá nic dělat a pracuje se déle – tomu se ale snažím vyhýbat, protože se zkrátka a dobře chci vyspat, protože produktivita s nevyspáním prudce klesá. Radši spát o hodinu déle, a stihnout toho přes den více, než si upírat spánek a pak být pomalý a ještě navíc otrávený. Před spaním koukám na Netflix nebo na YouTube, čtu si různé články, knížky, povaluji se ve vaně plné soli nebo olejů, někdy kreslím. Bez mučení přiznávám, že mi den připadá krátký a ráda bych toho stihla více, ale musím se za takovou myšlenku občas plácnout přes ruku a připomínat si, že nejsem na světě od toho, abych vyrobila kvanta webových stránek nebo postů pro Instagram. Je důležité, aby práce sloužila člověku, a ne člověk jí, to je heslo, kterým se řídím každý den.