Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale rád radí!  Někdy je rada nad zlato, někdy je nejlepší radou raději neposlouchat – čas strávený naplňováním špatné rady, vám nikdo nevrátí.

Znám hodně podnikajících lidí a vím přesně, co řeší. Jejich produkt je skoro jako jejich dítě a každá kritika nebo nevyžádaná rada je, jakkoliv jsou profesionální, trochu mrzí i trochu nahlodá. Z bezpečné vzdálenosti se dobře radí, a pravda je, že někdy je rada udělená s odstupem skutečně cenná a prospěšná. Jsou ale také rady, které jsou jako přes kopírák, rychle se šíří prostorem, jen zneklidňují, zdržují a ničemu nepomůžou. Čas a energie jsou nejcennější komodity a je dobré umět si je hlídat – třeba i rozpoznáním toho, co je relevantní a co není. Zde je pět špatných rad, se kterými se nejčastěji potkávám, a které při schůzkách a konzultacích lidem vymlouvám.

1. Každý den je třeba být produktivní

Myšlenka, že každý den je třeba něco vytvářet, je mantrou snad všech amerických článků o podnikání. Já vyznávám přirozenější a pomalejší rytmus. Idea neustálého progresu a výkonu je podle mě až nebezpečná, protože ji nelze dodržet. Není nic snazšího, než sám sebe bičovat za „neproduktivní“ den, čímž si ubrat energii a zasít do hlavy pochybnosti o svých schopnostech.

Je lepší vnímat věc tak, že odpočinek je také investice. A ne jen ten aktivní. I pasivní, kdy člověk skutečně všechno pustí, stráví den v pyžamu a prokrastinuje. Protiklad toho věčného „musím“. Alespoň jedno „nemusím“ týdně doplní síly, abychom se v čase koncentrace dokázali plně soustředit a v čase odpočinku zase úplně vypnout.

2. Musí to být pro všechny

„Můj přítel říkal, že mu to přijde moc takový chladný.“ „Mě to přijde moc takový moderní, možná by to mohlo působit klasičtějš.“ „Kamarádka říkala, že to nepůsobí dost originálně, že tohle má každej.“ Vyšlete svůj produkt do světa a najednou jako by se ozývaly samé hlasy kritiky, které vyvolávají pocit, že to, co jste vytvořili, vlastně není pro všechny, a tak to nemůže být úspěšné.

Jaký v téhle situaci zvolit přístup? Nejlepší je podle mě vyslechnout si všechny hlasy. Každá informace je cenná. Určitě ale neotáčet zběsile kormidlem podle každého zaslechnutého názoru. Důležité je koncentrovat se na svoje plány, cíle a cílovou skupinu. Nic se nemůže zalíbit všem a tak je dobré soustředit se na to, aby se to líbilo těm, kterým je to určeno. To, že se jednomu člověku ve vašem okolí zdá váš produkt příliš takový nebo makový neznamená, že na trhu nenajdete deset lidí, kterým skvěle sedne.

3. Mělo by to být… víc modré / míň modré / vyvoněné / skromnější / originálnější / víc BUM!

Tohle je moje oblíbená záležitost a typicky jí dělají lidé, kteří neznají hodnotu svého času. Obvykle mají nějakou představu („Apple to dělá takhle.“), kterou nedokážou definovat, a chtějí jí aplikovat tam, kde nedává smysl, kde na ní nejsou prostředky, kde by byla neefektivní nebo kde by nevedla k výsledku.

Jakmile někdo dává k dobru radu, že by to mělo „být víc takové“, tak je dobré zpozornět a filtrovat jeho pohled na věc vědomím, že z něj možná mluví spíš načtené články, než zkušenosti. Nic proti tomu, může to být užitečné, ale recept na něco, co by fungovalo univerzálně a na všechny, ještě nikdo nenapsal, takže je dobré nenechat se vykolejit.

Podobné rady nejvíc apelují na originalitu, ale pravda je podle mě taková, že ne vždy je to hodnota, která přinese ovoce. Nemyslím si například, že webové stránky soudního znalce přes nemovitosti musí zaujmout nějakým neotřelým nápadem, když hodnota jeho služeb spočívá v něčem úplně jiném – třeba v jeho odbornosti nebo praxi. Bylo by neefektivní ztrácet prostředky na vymýšlení „originální“ prezentace, když by mnohem méně energie stálo promyšlení, jak co nejlépe ukázat jeho zkušenosti a těmi „na první dobrou“ přesvědčit zájemce o jeho služby, aby místo návratu do vyhledávače odeslali kontaktní formulář s poptávkou. Základ je, že to, co získáme, musí přesáhnout to, co vložíme, a ne vždy je originalita tím správným klíčem k tomuhle výsledku.

4. „Na školení nám říkali, že…“

Nic proti školením, je mnoho kvalitních programů, které pomáhají rozšířit odbornost v oboru. Jsou ale lidé, kteří se na školení dostanou například v rámci svého zaměstnání nebo podobným v podstatě náhodným způsobem, a mají pak pocit, že tato zkušenost z nich učinila odborníky. K tomu se přičítá  to, že tahle levná nebo dokonce neplacená školení, jsou spíše reklamním eventem pro pořadatele, kteří na nich nabízejí služby agentur. Na takových akcích se pak lidé dozvědí, že „je třeba být virální“, že „je nutné točit live streamy, protože to teď všichni chtějí“, nebo si poslechnou různé mocenské taktiky, které učí, že by měli dávat najevo, že mají „navrch“, a tak zvyšovat svojí důležitost v očích klientů.

Cílem je vytvořit v posluchačích dojem, že nutně potřebují služby na takových „školeních“ nabízené. Vedlejším efektem této taktiky ale je, že tyhle zjednodušené a nekvalitní poučky pak kolují světem a úplně zbytečně zneklidňují hlavně začínající podnikatele. Nejlepší obranou je znát tuhle strukturu okolo laciných školících programů a zohledňovat tuto skutečnost pokaždé, když uslyšíme větu, která začíná „Na školení nám říkali.“

5. Je třeba být všude: na Facebooku, na Instagramu, na Twitteru, na Pinterestu, posílat newslettery, platit Google Adwords, platit agenturu na SEO…

Jednoduše: není to tak. Každá služba nebo každý produkt potřebuje jiné komunikační kanály, kterými osloví své zákazníky. Záleží na cílové skupině, jejích preferencích a životním stylu. Záleží na rozpočtu. Záleží na poměru mezi vloženými prostředky a získaným výnosem. Záleží na lokalitě, ve které službu nabízíte. Záleží na stupni vývoje podnikání. Vybrat, jakým způsobem budete šířit povědomí o své nabídce, je zkrátka vždy individuální záležitost.