Všichni v životě potřebujeme silnou vůli, dobře zaměřenou koncentraci a volně plynoucí kreativitu. To jsou kvality, které nás posouvají vpřed, tam, kam chceme; za novým bytem, lepší prací, penězi, za pohodlím i jistotou, za radostí i pocitem naplnění. Věci významné i malicherné potřebují tuhle svatou trojici. V tomhle trojdílném seriálu postupně proberu každou ze tří zmíněných kvalit z pohledu freelancera, který se bez žádné z nich neobejde ani jeden jediný den.

Kreativita prospívá když má prostor, pohyb a svobodu

Po článcích o vůli a koncentraci jsme u posledního dílu seriálu, a to u kreativity. Tu potřebuje každý, je jedno, jestli je umělec, nebo sedí v openspacu u excelových tabulek. S kreativitou je život zábavný a tvůrčí: od oblékání, zahradničení, vaření a péče o domov, přes řešení nejrůznějších potíží, včetně těch logických, matematických, rozumových, až po vyjádření sebe sama prostřednictvím obrazu, hudby, dekorace, fotky, příběhu. Všichni jsme kreativní bytosti a nesmíme nechat denní rutinu naší kreativitu ubíjet.

Já jsem z těch, kteří musí být kreativní takřka na povel, protože to patří k jejich práci, což je také někdy rutinní a leckdy paradoxně nepříliš svobodné; jestli jsem se totiž o kreativitě něco naučila, je to jedna věc: nejvíc jí prospívá koukání z okna při jízdě vlakem. Tím chci říct: prostor, pohyb a hlavně volnost, svoboda. Nemuset nic dělat, jen existovat, prohlížet si svět okolo sebe, nechat myšlenky volně poletovat, vytvořit v sobě prostor – žádný cíl ani žádný výsledek, jen bytí. To je živná půda pro kreativitu. Termíny jsou ale termíny a tak je někdy potřeba vytvořit v sobě tenhle prostor instantně, i když zrovna nemůžeme zasněně koukat do dáli. Zde je pět tipů, jak na to.

1 | Poslouchat hudbu

Hudba je základ: umí rychle navodit potřebnou náladu, anebo naopak informovat o tom, v jakém stavu se právě nacházíme a co potřebujeme. Někdy se nám skvěle žije s první deskou Michaela Jacksona (kontroverze nekontroverze, dělal prostě dobrou hudbu), jindy chceme zase něco atmosférického. Já třeba minule strávila několik dní se soundtrackem z hry o postapokalyptickém světě (Last Of Us) – prostě jsem si tuhle smutnou náladu potřebovala odžít a hudba mi v tom pomohla. Hudební nálady je dobré poslouchat – stejně jako umět jim naslouchat. Hudba pomáhá ponořit se do tvůrčí flow nejrychleji.

2 | Neposlouchat ostatní

Kreativitě nejvíc škodí svázanost představami, jak by co mělo vypadat. Tyhle představy šíří lidé mezi sebou; svým vkusem, sociálními sítěmi, akceptováním nebo nepřijetím nějakého trendu a podobně. Moje zásada: nikdy se nikoho neptám na názor. Chvála mě potěší, kritika mě trochu mrzí, ale základ je, co si o svých výtvorech myslím já a nechci slyšet příliš mnoho hlasů, které mě budou mást a ovlivňovat, a ve kterých se jde snadno ztratit („Neměli přeci jen pravdu? Není to moc takové nebo makové?“). Prostě: pozor na snahu dělat věci tak, jak se dělat „mají“.

3 | Neřešit trendy

Jsme společenští tvorové a většinový vkus nás ovlivňuje víc, než bychom chtěli. Jakmile nějaký prvek přesáhne v našem okolí určitý poměr, začneme ho pravděpodobně akceptovat a replikovat. Je tedy nesmysl myslet si, že jsme bůhvíjak neovlivnitelní – ale v té troše samostatnosti, kterou nám nervová soustava nechává, je třeba usilovat o svobodu. Je dobré trendy znát, abychom se mezi nimi mohli svobodně pohybovat, ale chtít za každou cenu tvořit ve stejném stylu, jaký je momentálně v kurzu, to je cesta, jak kreativitu nechat stagnovat.

4 | Dopřát si volnost

Termíny jsou hrozná věc a já osobně se někdy cítím jako v pasti, když jich je moc. Jakmile se v tomhle stavu ocitnu, uvědomím si, že už toho v tom tlaku moc nevymyslím. Nechám tvůrčí práci tvůrčí prací a jdu se věnovat něčemu mechanickému, technickému, rutinnímu. Nebo práci úplně nechám být a jdu třeba uklízet, vařit, číst si. Nebo jdu na pivo. Jakmile se trochu uvolním, zase se můžu brzy vrátit k tvůrčí práci. Kreativita na sílu prostě nejde. Anebo pokud ano, tak ne moc dlouho.

5 | Dbát na pohyb

Pohybem myslím nejen fyzickou aktivitu, ale hlavně určitou dynamiku vnitřních kvalit. Často se totiž stává, že se člověk dlouhodobě soustředí na jeden cíl, třeba na projekt v práci. Nevidí, neslyší, před usnutím myslí na projekt, cestou do práce myslí na projekt, má starosti, chce to zvládnout, obstát, povýšit, vydělat, cokoliv. Tahle dlouhodobá urputná soustředěnost je ale svým způsobem stagnující, zaseklý stav, nebezpečný v tom, že si ho většinou neuvědomíme. Jenže – ono pak nic nejde, tak jak má. Natož být tvůrčí. Je potřeba umět se uvolnit a navodit v sobě opět plynulost, jakou cítíme třeba po hezké dovolené, kdy jde vše s lehkostí a s dobrou náladou. K znovunastavení téhle plynulosti je potřeba právě fyzický pohyb, ale také dobré jídlo, spánek, snění a ztrácení času.